Básnická sbírka Pietní park sestává ze sedmi oddílů představující jakési "násilné rozhovory" mezi lyrickým subjektem a postavou dítěte (chlapce, trhana). Motivicky krouží v prostoru vytěženého pohraničí, kde se historická paměť střetává s agresivním jazykem současného marketingu a politických kampaní. Autor nahlíží krajinu jako exploatované tělo a lidskou tělesnost jako archiv společenského hluku. Stylisticky dílo charakterizuje silná obraznost a rytmicky naléhavé pasáže performativního charakteru. Promyšlená kompozice využívá fragmentárnost, asociativní proud i refrénovité návraty k vyjádření pocitu zahlcení a přesycenosti, z něhož kompoziční oblouk směřuje k pokusu o symbolickou léčbu, ticho a zklidnění. Dílo tak zkoumá jazyk v jeho dvojí roli: jako nástroj násilí i prostředek péče.
