Výběr z povídkové tvorby koryfeje neonaturalismu v současné srbské próze Dragoslava Mihailoviće charakterizuje specifické monologické paradigma v němž je do příběhu vztažen anonymní posluchač. Obzvlášť jsou zajímavé povídky z prostředí jugoslávského Gulagu zřízeném na Golem otoku v Jadranu v roce 1948, do kterého sám jako devatenáctiletý mladík byl zatčen.
