Řeka, co za posledními vesnickými domky teče, vypadá spíš jako potok. V létě se kameny ze dna objevují a mezi nimi jen bublající potůčky. Po jarním tání ale plná tak, že koňský povoz neprojede a kalná voda se přes nízké břehy do okolních luk a mokřadů rozlévá. Na větvi rozsochaté vrby vodník fajfku pokuřuje, lesní žínky s rozevlátými vlasy tančí za svitu měsíce a lstiví světlíci s ohnivýma očima se celé dny povalují na kamenných tarasech. Objevují se na zarostlých loukách u potoků a řek, na lesních pasekách i v hlubokých smrkových lesích, daleko od vesnic a samot. Někdy škodí, jindy pomohou, ale na Šumavu patří stejně jako chalupníci, statkáři a tuláci. Po staveních se vypráví, kam čerti chodí karty hrát, kde vodník neplechu provedl nebo černá paní štěstí přinesla. Málokdo své tajemné sousedy na vlastní oči viděl, ale příběhy z časů dávno minulých tady žijí dodnes.
