Pohodky slunce vodičky Daggy

<p>Tato kniha pohodek vznikla na žádost mých čtenářů, kteří chtějí pro své děti a vnoučata radostné dny plné láskyplné pohody. Psala jsem tedy pohodky jasu slunce křišťálové vody, svému srdci. Pohodky slunce a vodičky jsou pro všechny malé i velké lidičky. Pohodky na dobrý den. Každá pohodka si nese svou básničku i se svým moudrem.</p><p>… Tento příběh se začal psát před mnoha lety. Tehdy, kdy bahno a kal chtěly ve vodě stát a její průzračnost jí brát. Bylo to v době, kdy bylo slunce zahaleno v šedém mraku mylnosti, nad kterým bylo třeba zvítězit silou lásky.</p><p>V té době se zrodila vodička. Malý pramínek, který byl tak maličký a průzračný, že šel okem sotva postřehnout. Pramínek vody byl zvídavý a hodně rád skotačil. Když vykoukl na tento svět, začal radostí poskakovat a rozhlížet se do všech stran.</p><p>,,Jéjdanánky to je krása. Já jsem vodní pramínek a mám plout, aby se ze mne stal silný mořský proud, až v širý oceán.“</p><p>Rozhlédl se ještě jednou a nevěděl, kudy se vydat.</p><p>,,Tolik cestiček, že nevím, po které se vydat, abych zesílel.“</p><p>Podíval se rošťácky na nebe s nadějí, že mu pomůže.</p><p>Uvidělo to sluníčko, které plulo po nebeské hladině a zavolalo na pramínek:</p><p>,,Vydej se vždy tam, kde ti bude ukazovat můj sluneční paprsek. Tak se nikdy neztratíš.“…</p><p>… Z moře stal se oceán, který nikdy není sám. Se sluncem jsou věčně spjati, odrazem svým prolínati. A tak vody pramínek dokázal svou dobrotou, poznáním a čistotou navrátit jas slunce mezi nás…</p>