Monografie podává detailní analýzu tvoření lexikálních jednotek vyskytujících se v pomístních jménech z území Čech. Podaný přehled slovotvorných (názvotvorných) prostředků a jejich funkcí obohacuje dosavadní poznání českého slovotvorného systému jako celku, a to především z vývojového hlediska: pomístní jména zachycují totiž i takové slovotvorné prostředky, které se dnes u apelativ již nevyskytují nebo jsou velmi archaické. V knize se vychází z poznatků současné onomastické teorie zdůrazňující specifičnost propriální sféry jazyka; jedním z hlavních cílů práce je ověření tzv. parasystémové teorie.
