Autor od roku 1974 brázdí Šumavou a hledá její ztracené poklady. Mezi objevováním drobných památek či příběhů lidí se také občas zatoulá do krajiny neviditelné. Tam kralují bytosti mýtické, o nichž si vyprávěli už zdejší Keltové či první středověcí osadníci. Nad tímto světem vždy panovala Lesní matka. Vládkyně divoké přírody, síly živlů i učitelka lidské pokory. Po dlouhých letech tak autor uvádí zpět tradiční symbol Šumavy - Lesní matku. Konečně může mít Šumava svůj jednoznačný symbol, stejně jako Krkonoše Krakonoše či Brdy Fabiána.
