Kniha Marca Van De Mieroopa představuje zasvěcenou a inovativní studii zabývající se dějinami myšlení a poznávání skutečností okolního světa, gnozeologií obyvatel starověké Mezopotámie, jež byla zásadním způsobem ovlivněna systémem a vlastnostmi klínového písma. To zde bylo používáno od konce 4. až do konce 1. tisíciletí př. n. l. Autor tyto gnozeologické procesy analyzuje na základě tří skupin zdánlivě nesouvisejících, ale přesto svou metodou tvorby úzce provázaných textových dokladů: lexikálních seznamů, věštebných textů (takzvaných omin) a právních zákoníků, které pocházejí z období 2. až 1. tisíciletí př. n. l. Dospívá k závěru, že babylonská kultura, která v předhelénistickém období zásadním způsobem ovlivnila celý tehdejší svět starověkého Předního východu, měla svůj vlastní pozoruhodný způsob myšlení. Zanikl však poté, co Řekové tuto oblast kulturně i politicky ovládli a klínové písmo se přestalo používat.
