Co není environmentální? V tom duchu jeví se Čermáčkova dvanáctá sbírka coby soubor účastných (milujících?) meditací, nevyvstalých však z obvyklých žalů, nýbrž z koncentrujících rozechvění, přičemž pozorované s pozorujícím i označované s označujícím se prolíná. Neupadá ale do snění. Vše zůstává reálné, ba žádá si činnost. Formou je volný verš, volný verš není formou. Zřetelný minimalismus nikoli co do slov, nýbrž co do postupů, vracejících se modulací, dvojčlenky, trojčlenky pojmenovávání, obrazivosti místy alikvótní.
