Od smrti Henriho Nouwena v roce 1996 zájem o jeho dílo stále roste. Domnívám se, že důvodem tohoto neutuchajícího vlivu nejsou jeho mistrné formulace ani impozantní činy, ale spíše to, kým byl. Před Bohem stál jako člověk se zlomeným srdcem, které však zůstávalo otevřené pro jeho přátele i čtenáře. Henri byl složitou osobností, která nikdy nedospěla k dokonalosti; byl si toho vědom a nesnažil se to skrývat. Přesto však věděl, že má před sebou úkol: pečovat o trpící a vnášet naději do temných zákoutí života. Kéž se i naše smutky promění v naději, a snad i v radost, stejně jako se to podařilo otci Henrimu, který nám odhaluje netušené možnosti žití z Boží přítomnosti. Timothy Jones (ed.)
