Podobně jako v komiksové knize Článek II. se Jiří Šimáček znovu vrací do minulosti a přináší příběh o tom, jak obtížné je zachovat si prostou slušnost v nesvobodné a apatické společnosti. Prosto tak je kniha o životě v zemi, kde důstojnost člověka a přirozená práva jednotlivce znamenaly jen velmi málo. Je inspirována životním příběhem Larisy Bogorazové, jedné z hrstky statečných, kteří na Rudém náměstí v Moskvě vyjádřili v srpnu 1968 nesouhlas s okupací Československa, a proti své vůli se stala zakládající osobností lidskoprávního hnutí v bývalém Sovětském svazu. Její skromná povaha a střízlivý tón vyprávění mají mimořádný účinek: o to ostřeji vyniká obludnost systému, který dusí strachem, beznadějí a zmarem, což trvá beze změn do dnešních dní.
