Requiem představuje konstantní součást duchovní hudby. Zásluhou jeho uplatnění je vnímáno spíše jako netradiční typ mše, která ovšem ke konci 20. století a v prvních desetiletích 21. století prochází velkou proměnou. Ta souvisí s určením samotného requiem. Skladatelé totiž komponují stále častěji tzv. koncertní requiem, která nejsou určena pro liturgický obřad, ale jakožto samostatná koncertní díla pro koncertní sál. S tím se samozřejmě mění nejen obsazení, ale také použité hudební výrazové prostředky. Cílem této práce je charakteristika současného českého requiem, jeho rozdílného hudebního zpracování i místa mezi soudobými náboženskými skladbami. Vedle kulturně-historického pohledu na requiem a jeho funkci v současné hudební literatuře je hlavní (analytická) část zaměřena na čtyři konkrétní requiem českých skladatelů, kteří své dílo zkomponovali či dokončili v uplynulých třech desetiletích. Na těchto čtyřech příkladech lze jasně sledovat, jak rozdílné mohou být v soudobé hudbě kompoziční přístupy jednotlivých skladatelů.
