Karlík: Lampy + Ornest: Deník z Terezína + Cudlín: Fotografie z Izraele. Malý průřez četnými pracemi v mnoha technikách z let 1991-2022, jejichž inspirací je pouliční lampa, představuje Viktor Karlík. O některých z nich píše: "Světlo, které v plné síle svítí uvnitř hlavic, ven proniká pouze malými štěrbinami a jen někdy. Je to jako s lidmi. Po ulicích chodí a většinou mlčí. Nevíme, kdo je kdo a o čem přemýšlí. Jak poznat na ulici básníka? Jako by měl v ruce pouliční lampu? Svítí? Paprsky, které lze u plastik probudit vypínačem, jsou jako slova, která si lze myslet nebo vybavit, která září, aniž by musela být vidět a slyšet. Jedna z hlavic těchto lamp je válcovitá. Pootevřená urna, jejíž obsah sálá. Význam mocného daru slova." Borjana Dodova poskytla RR svou novou prózu, Štěpán Nosek básně a oba také odpověděli na několik otázek. Prozaičku a básníka spojuje uvážlivost, s níž zveřejňují své práce. Publikujeme také úryvek z nového románu Jáchyma Topola. Deník, který si vedl herec Zdeněk (Ohrenstein) Ornest (10. 1. 1929 - 4. 11. 1990) od září do listopadu roku 1941 v židovském sirotčinci, dosud nebyl zveřejněn, stejně jako jeho vzpomínkový text z roku 1987. V deníku, z nějž přinášíme ukázku, si 19. Září 1941 jako dvanáctiletý, krátce poté, co zemřel jeho bratr Jiří Orten, zapsal: "Jsem v sirotčinci (v sejráku) již devět měsíců, je to dost a uteklo to jako voda. Asi před čtrnácti dny zde byla mamina Jiříčkovi na kremaci. Viděl jsem ji poprvé za tu dobu, co jsem zde, a nedovedu ani vysvětlit, jakou jsem měl radost. Ale přece bych byl býval o moc radši, kdyby přijela za jiných okolností. Byla zde jen tři dny, a proto jsem byl stále u ní, abych jí mohl vysvětlit, jak ji mám rád, a abych ji na ten krátký čas užil, jak se patří." Do Izraele jezdí Karel Cudlín fotografovat od roku 1990. Přinášíme ukázku a rozhovor: "Na začátku bylo velké okouzlení ortodoxní komunitou, s jejími více méně jednotnými černobílými obleky. Některé fotky jsem použil na obálky knih Isaaca Bashevise Singera pro Argo, jako jakousi metaforu identity. Pak si ale člověk, čím víc tyto lidi fotografuje, uvědomuje, že fotí určité klišé. I když díky velké porodnosti jejich počet vzrůstá, pořád je to minorita. Druhá věc je, že jsem si všímal přítomného izraelsko-palestinského konfliktu, tomu se nelze vyhnout." Básně, které psal Rainer Maria Rilke ve francouzštině, přeložila Věra Koubová. Marcela Prousta si vybral Ivan Matoušek pro své vystoupení v RR cyklu živých přednášek Spisovatelé o spisovatelích - publikujeme jeho přepis. Josef Rauvolf překládá i Legendy a pověsti staré Šumavy, otiskujeme výběr z nově pořízených: "V jedné malé vsi v okrese Nová Bystřice žil kdysi sedlák, který byl nepřítelem časného vstávání, proto ale pracovával na poli až do noci. To však neviděli duchové rádi, neboť noc, ta patří jim." V dalším díle volné série o Křižovnické škole píše Duňa Slavíková nejen o Zbyšku Sionovi nebo kulinářských receptech KŠ. Do cyklu Sedm přispěl Miloš Vojtěchovský, v Ateliérech je představeno pracoviště Radima Hankeho a seriál Z malých knihkupectví je věnován Kapitole. Kritický Couleur přináší jako vždy reflexe vybraných jevů uměleckého dění a kulturního provozu.
