Dvoupokojový byt v pátém patře paneláku na sibiřském maloměstě. Světlana ho za svůj krátký život téměř neopustí. Žije v něm se svou matkou a později i dcerou v pevném ženském souručenství, ale i podřízena neúprosné hierarchii. Ta kromě obyvatelek bytu zahrnuje ještě Světlaninu starší sestru a také její dceru, která je vypravěčkou příběhu. Příběhu o nezkrotné ženě ubité prázdnou každodenností. Vypravěčka se k němu vrací osm let poté, co Světlana v roce 2014 zemřela na tuberkulózu. A s každou stránkou si čím dál jasněji uvědomuje, že víc než o své tetě píše o sobě – podobně připoutané k místu, zatímco jiní je opouštějí, protože země, ve které žije, rozpoutala válku proti sousední.Závěrečný díl autofikční trilogie Oksany Vasjakinové svou nehybností ostře kontrastuje s dvěma předchozími, které se odehrávaly na cestě. Je to působivé svědectví o paralýze současné ruské společnosti.
