Toto číslo zkoumá z různých úhlů pohledu vztah města a křesťanství. Polemizuje s dodnes vlivnou představou kulturně pesimistického protikladu zdravé zbožné vesnice a hříšného bezbožného města a představuje město jako prostředí mnohotvárného náboženského života, a to prostředí často i vysoce nábožensky produktivní. Život v současném velkoměstě se vyznačuje napjatými protiklady, vnitřním i vnějším neklidem a zhuštěnou společenskou interakcí a pramení v něm i silná potřeba odstupu a osobní spirituality. Číslo se kromě jiného věnuje také pohledu papeže Františka, pro nějž je město ikonou světa i locus theologicus. Křesťanství podle něj nemá z města utíkat, ale naopak hledat způsoby, jak tvořivě a kreativně vtělovat evangelium do jeho ulic. Konkrétní metropolí, kolem níž toto číslo krouží a která jeho obecnější úvahy lokálně ukotvuje, je Berlín, který je představen v detailnější sondě a v rozhovoru s berlínským arcibiskupem Heinerem Kochem.
