Kniha poeticky nazvaná Sen o zemi hojnosti se zaobírá problematikou fantaskních představ pozdně středověkých lidí, intelektuálů, šlechticů, měšťanů i obyčejných sedláků, o světě, v němž panuje dostatek a nadbytek, o světě věčného mládí, kde lidé nestárnou a nic je nebolí. Jejím ústředním tématem je svět naruby, v němž má vše podobu dokonalého opaku. Na místo hladu zde létají pečená prasata a grilované husy přímo do pusy, v potocích teče pivo a víno, vařené ryby vyskakují rovnou na talíř. Knihu Hermana Pleije je možné číst jako protipól vůči slavnému Podzimu středověku Johana Huizingy. Jestliže u Huizingy dominuje dvorská, burgundská kultura s jejími jinotaji, pak u Pleije hraje prim zemitá lidová kultura, v níž je vše dovoleno a v níž se lidé oddávají snům hlavně proto, aby se člověk alespoň na chvíli dokázal přenést přes každodenní strasti.
