Základem knihy jsou texty historičky umění Evy Samkové, kterými jejich autorka zahájovala výstavy malíře Vladimíra Svobody a sochaře Miloše Vlčka koncem 60, v 70, ale i 80. létech v Brně, v Domě umění, včetně zásadní výstavy obou umělců v Domě pánů z Kunštátu v roce 1978. Její texty jsou uvozeny ossobním zamyšlením nad obecnými možnostmi výtvarného umění jako nositele kultury i v obtížných časech normalizace, které sepsal spolupracovník a manžel autorky, rovněž historik umění, PhDr. Bohumil Samek. Tato obecná úvaha o umění "na periférii", kterou v 70. a 80. letech Brno bezesporu bylo, je doplněna vzpomínkami jejich dcery, která vyrostla v uměleckém prostředí, zprostředkované jí jejími rodiči, Kláry A. Samkové. Knížku je možno pokládat za svědectví "malých dějin", ve kterých osobní aktivita má svůj nezaměnitelný a nezpochybnitelný význam.
