Autobiografická próza, v níž se autorka vrací do svého dětství a nejranějšího mládí, které prožila ve 40. a 50. letech 20. století na Ostravsku. Střípky paměti skládá z pozice dítěte a později dospívající dívky, množství zážitků prokládá charakteristikou osob z okolí, popisuje rodinný život i těžkosti poválečného vývoje, který záhy začala výrazně proměňovat nově nastavená politická diktatura. Text Lydie Romanské se vymyká běžným pamětem, autorka se otevřeně věnuje i tématu osobní intimity a dospívání. Naplno uplatňuje svůj pozorovací talent a podává plastickou výpověď o tehdejším životě. Vyprávění doprovází záběry z dílny, podobné té, jakou měl její otec, v níž trávila mnohé šťastné chvíle svého lidského probouzení.
