Sbírka sunshine hegeš je neúplnou zprávou o jednadvacátém století. Z útržků rozhovorů, historek, výkřiků a banalit se skládá mozaika světa, v němž se všednost nepozorovaně mění v absurditu a blížící se apokalypsy mohou být stejně banální jako každodenní život. Kontrast citlivosti a nechutnosti, metahumoru a vážnosti, něhy a grotesknosti vytváří svéráznou poetiku, v níž nic nemusí dávat smysl – a přesto všechno nějak souvisí. Jednotlivé texty spojuje především snaha jejich aktérů nějak se protlouct světem, který jim připadá stejně podivný jako možná jednou bude připadat někomu, kdo po nás najde jen jeho fragmenty. sunshine hegeš osciluje mezi vlahým jarním vánkem a kvasinkovou infekcí. A možná právě v tom je její poezie.
