Taťána Rubášová dokumentuje první měsíce a roky po narození dcery. S neobvyklou upřímností, s vědomím vlastního selhávání a zcela bez příkras předkládá, co žije a prožívá. Úspornost zápisků zřetelně odráží časový prostor, který je umělkyni v mateřství vymezen pro vlastní tvorbu. Literární časosběr s lehkou ironií i trýznivou obavou vydává všanc to, o čem se pořád ještě spíš uctivě mlčí.
