Argumentačně sevřené a myšlenkově subtilní, psané ve druhé půli roku 1934, tvoří přehlížené jádro písemného odkazu aktivistky a myslitelky Simone Weilové (1909-1943) a zasluhují včlenit do nejužšího kánonu klasiků politického myšlení. S východiskem ve zdrcující kritice všech falešných moderních utopií včetně ideálu sociální revoluce Weilová v přesně promyšlených krocích hledá - a i vprostřed naprosté historické beznaděje tápavě nalézá - způsob, jak je i přesto možné myslet, vnímat a rozvíjet skutečnou lidskou svobodu.
