Všichni to cítíme – tu roztržitost, ztrátu soustředění, návykové sledování věcí, které vlastně ani sledovat nechceme, i neschopnost se od nich odtrhnout. Jako bychom se do určité míry vzdávali svobody zaměřovat svou pozornost vědomě, směrem, který jsme si zvolili – a to v nás může vyvolávat pocit odcizení. Mytické Sirény měly za úkol člověka uhranout a přivábit ho k sobě. Ty moderní nás k sobě lákají od rána do noci skrz obrazovky našich telefonů a počítačů. Slouží zájmům technologických gigantů živících se právě sklizní lidské pozornosti. Podle Hayese se nacházíme uprostřed transformace, která se dá významem srovnat snad jen s průmyslovou revolucí v 19. století. Pozornost se stala komoditou, surovinou, kterou z nás korporace těží. Neurologické struktury našeho mozku, naše evoluční dědictví a sociální impulzy jsou dnes zneužívány v prostředí navrženém tak, aby vydělávalo na něčem, co patří k naší lidské podstatě. Vábení Sirén nabízí nadhled a orientaci potřebné k tomu, abychom dokázali získat zpět kontrolu nad svým životem, politikou i budoucností.
