Ať napíše cokoli, je to událost. Každopádně pro něj. A většinou i pro ostatní. Jako třeba teď, v novince Válka snů. Patrik Linhart - i dlouho po první padesátce svého života - s gustem provokuje, z gruntu nasírá, nenechá vydechnout ani nadechnout, baví totálně, až k smrti. Svou jedinečnou řečí - i obsahy, co do té řeči obratem balí. Nic u něj není jen tak, na volno. Všecko má dvojí, trojí zápřah, všecko je zmnožené, neklidné, pohyblivé. Postmoderně rozjuchané stejně jako kriticky soustředěné na základní magii lidské existence. Všecko si žádá naplno toho druhého: čtenáře, posluchače. Aktivního příjemce. Hlavu otevřenou. Snivce a fantastu. V jádře romantika. Protože takový je vlastně i Linhart: jedinečný on - proti tuctovému, zaměnitelnému světu. Tohle nelze minout!
