Carl Friedman vypráví o malém městě v padesátých letech, o rodině se třemi téměř dospělými dětmi, pro které druhá světová válka stále probíhá: protože otec „má tábor“, jako jiní lidé mají bolesti zubů nebo teplotu. Formulace „mít tábor“ pomáhá dětem pochopit nepochopitelné věci, které otec vypráví o koncentračním táboře a popisuje, proč je to doma tak jiné než u jejich kamarádů. Otec a jeho příběhy se stávají stínem minulost, který neustále visí nad rodinou a určuje její současnost.
