A jenom ta vůně vane dál a dráždí nervy stále víc… Svazek představuje čtyři sbírky tří autorů rané české dekadence: Padající hvězdy (1889) Jaroslava Kvapila, Verše (1889) a Zpívající labutě (1891) Otakara Auředníčka a Rosu mysticu (1892) Jaromíra Boreckého, jejichž poetika vyrůstá z vizuální objektivity a směřuje k čichové subjektivitě, k „poezii vůně“. Vnímání vůní se stává médiem neviditelného či tabuizovaného, signalizuje nervovou předrážděnost, navozuje duševní únavu, podněcuje erotickou melancholii. Motiv vůně již není pouhou dekorací či ornamentem subtilního verše, nýbrž výrazem emocionálních a iracionálních poloh lidské psýché. Texty edičně připravili Tereza Nováková a Robert Kolár, který je zároveň autorem poetologicky a intertextově zaměřeného komentáře.
