Po vzniku Charty 77 hledal komunistický režim způsoby, jak potlačit domácí opozici. Akce Asanace umožnila režimu v 80. letech vystěhování nepohodlných signatářů Charty. Tato publikace je zaměřena na výpovědi generace proživších akci Asanace osobně, a dále druhé a třetí generace jejich potomků. Zachycujeme vyprávění účastníků a analyzujeme je v mezigeneračním srovnání. Popis výpovědí tří generací doplňují čtyři další texty - osobní zkušenosti s akcí Asanace Ivanky Lefeuvre z první generace, úvaha Věry Roubalové o zkušenostech těch, kteří v Československu zůstali, pohled účastníka druhé generace, Vavřince Hutky, a úvaha o domovu z hlediska zkušenosti migrantů. Ukazujeme psychologické důsledky vyhnání, vykořenění a přerušení kontinuity.
