Kniha Martiny Hradecké přináší čtenáři básně ze života, ve kterých čtenář najde sám sebe. Sama sebe i své dílo uvádí verši, které nejlépe charakterizují autorku i celou knihu: br br „O knize píšu, v které jsou básničky, br když je čtu, od smíchu v očích mám slzičky. br Asi dva roky básně jsem tvořila a psala zážitky, br které jsem prožila. br Třicet let ve vztahu tak to dech bere, br děti i manžel však, někdy mě dere. br Ženy to znají, stejně to mají br a tak mi určitě za pravdu dají. br Bez léků na nervy přežít ty roky, br když děti dělají své první kroky. br S rodinou prožívám veškeré chviličky, br a možná že z nervů vznikly mé básničky. br Máme tři děti, v pubertu dorostly, br z nočníku a plenek moc rychle vyrostly. br V pozdějším věku děti jsem měla br a bůh ví, že dříve rodit jsem chtěla. br Mnohé mé kámošky roky jsou babičky, br no a na základce jsou moje holčičky. br Syn ten je starší, chodí do druháku, br jak správný puberťák život má na háku. br Všechny mé pocity v básních se skrývají br a sílu dále psát vždycky mi dodají. br Básničky v deskách v šuplíku ležely br a moje kámošky jen o nich věděly. br Všechny se smály, stejně to prožily br i ony pubertu dětí svých přežily. br Né každé manželství ustojí krize, br s manželem šťastná jsem díky mé knize.“
