Více než živá - krátký, ale intenzivní příběh o smutku, zářivá pocta přítelkyni-múze, jež odešla znenadání a příliš mladá. Oslava života ve směsi zoufalství, lásky a radosti. Psaní jako útočiště pro ty, kdo chtějí oželet, ale ne zapomenout. Člověk se musí narodit dvakrát, aby mohl aspoň trochu žít, aspoň malinko. Nejdřív tělem, potom duší. Oba porody jsou jak vytržení. Prvním se vrhá tělo do světa, druhým duše do nebe. Mé druhé narození začalo koncem září roku 1979, v pátek kolem desáté večer, když jsem tě spatřil, jak vcházíš do místnosti. Dochází k tomu v bytě tvého prvního manžela, přicházíš právě ve chvíli, kdy se chystám odejít, vracíš se ze svého vysilujícího života a jsi tady, přede mnou, jak to jen říct, navždycky - ani tvá smrt s tím nic nezmůže. Zbytek je dětská hra: zůstávám ti v patách. Následuji tě tvým prvním manželstvím, rozvodem, pak manželstvím druhým. Skáču po políčcích, ty kráčíš dál, já za tebou.
