Autor ve své knize vychází z výchovného přístupu, jenž respektuje individuální zvláštnosti žáků. S vědomím náročnosti tohoto přístupu a s oporou o řadu kazuistik dokládá, jak může být individualizovaný přístup v konkrétních případech úspěšně realizován u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, v případě hrozby sociálně patologického vývoje, nebo naopak při podpoře latentního nadání. Cílem jeho textu je srozumitelně vyložit, jak různé analytické směry rozumějí problematice socializace v rámci rodiny (ve vztazích k rodičům a sourozencům) i školy (ve vztahu učitel – žák). Autor na konkrétních příkladech demonstruje, jak pochopení podstaty raných frustrací a poruch v sociálních vazbách usnadňuje porozumění aktuálním vztahovým problémům u dospívajících.
