Dalším autorem, kterého bychom chtěli představit dnešním čtenářům temně laděné literatury, je lékař Václav Walter (1859-1929), píšící pod pseudonymem Emil Tréval. Ve většině povídek tohoto výboru hraje důležitou roli medicína a tělesné i psychické poruchy, při autorově povolání ostatně ani není divu. Od literárních zpracování zajímavých lékařských historek se Tréval dostal k próze realisticky popisující utrpení nemocných, psychická traumata, úchylky a různé deviantní chování. I jeho vztahové příběhy pracují s motivy deformované sexuality a mravní bezohlednosti. Analýzou narušených osobností přechází od naturalismu až do sfér dekadence a lehké fantastiky. Za své literární vzory považoval F. M. Dostojevského a H. Ibsena. Autorova záliba v dušezpytu chorobnosti a jeho schopnost barvitým a nápaditým jazykem vylíčit osudy silných jedinců, jejichž ambice končí těžkými ranami osudu, vyvolávají jistou podobnost s pozdním Jaroslavem Havlíčkem. Tento svazek není odpočinkovou sbírkou strašidelných historek ke krbu. Jeho obsah proto doporučujeme dávkovat uvážlivě a s rozmyslem. Sestavil a fundovaným doslovem opatřil Petr Boček.
