Pomníky a památníky holokaustu na území dnešní České republiky odrážejí pohnuté dějiny 20. století, proměňující se vztah k této tragédii i širokou škálu nejrůznějších uměleckých přístupů. Tato kniha zachycuje kontrast mezi oficiální paměťovou kulturou poválečných desetiletí, která upozaďovala židovskou a romskou identitu obětí, a inkluzivními formami pomníkové tvorby, jež se rozvinuly po pádu komunistického režimu. Jednotlivé studie se věnují jak nejvýznamnějším místům, jako je Památník Terezín nebo Pinkasova synagoga v Praze, tak více než 600 dalším objektům zmapovaným v rámci několikaletého výzkumu kolektivních pomníků a památníků holokaustu v českých zemích. Důraz je položen na historicko-politické okolnosti vzniku těchto pietních míst, použité ikonografické motivy i události spojené s jejich takzvaným druhým životem včetně připomínkových rituálů.
