Zápisky blázince Miroslav Macháček

<p>Legendární divadelní režisér se v roce 1975 ocitl za zdmi bohnické psychiatrické léčebny. Hledal zde ochranu před světem, který se jej rozhodl ponížit a zlikvidovat. Součástí terapie byl zápis krátkých, stručných postřehů a poznámek. Občas úsměvný, jindy až mrazivě drsný a přesný popis života v socialistickém Československu.</p><p>Čte: JAN VLASÁK</p><p>Úvod napsala a čte: KATEŘINA MACHÁČKOVÁ</p><p>Celkový čas 6 hodin</p><p>Miroslav Macháček (8. 5. 1922 - 17. 2. 1991)</p><p>legendární český divadelní režisér a herec, rodák z Nymburka se původně vyučil strojním zámečníkem. Od roku 1945 studoval tři roky herectví na Státní konzervatoři v Praze. Po studiu nastoupil do angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. V roce 1950 přešel</p><p>do pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Od roku 1952 začíná jeho kariéra režisérská. Nejprve čtyři roky v divadle v Českých Budějovicích, od roku 1956 zpět v Praze. Po třech letech v Městských divadlech pražských přechází do Národního divadla, kde dá vzniknout nezapomenutelným inscenacím. S hrou bratří Čapků Ze života hmyzu projede Národní divadlo osm evropských zemí. V paměti diváků zůstávají už léta jeho inscenace Poprask na laguně, Cyrano z Bergeracu, Jindřich IV., Hamlet a další. Díky televiznímu záznamu lze dodnes obdivovat jeho citlivou verzi Stroupežnického Našich furiantů, která se dočkala více než 160 repríz.</p><p>Počátkem roku 1975 přednesl na veřejné schůzi Národního divadla kritický referát, který způsobil poprask mezi komunistickým vedením divadla, a bylo rozhodnuto o jeho konci ve Zlaté kapličce. Ale jelikož byl krátce předtím oceněn jako nejlepší režisér první scény, byl tlačen do dobrovolné výpovědi. Tu podat odmítl. A jako obranu před tímto tlakem přijal celkem náhodnou nabídku k hospitalizaci v bohnické psychiatrické léčebně. Tam si vedl stručný deník, který vyšel knižně až posmrtně, v roce 1995.</p><p>Jan Vlasák *1943</p><p>Narodil se v Čáslavi. Po reálném gymnáziu začal studovat na brněnské JAMU, kterou v roce 1966 úspěšně dokončil a nastoupil do prvního angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V roce 1969 přechází do Ostravy. Nejprve do Divadla Petra Bezruče, po čtyřech letech poté do Státního divadla. V roce 1980 se jednu sezonu mihne v pražském Divadle</p><p>E. F. Buriana, potom míří do Státního divadla Brno, kde stráví tři roky. Následuje přesun do hlavního města, kde nastupuje do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého.</p><p>Od roku 1990 jej můžeme přes deset let vídat na scéně Národního divadla. Od roku 2000 působí v Divadle Rokoko, potažmo v Městských divadlech pražských. Od počátku 70. let ztvárnil desítky televizních rolí, připomeňme seriály Kamenný řád, Tři králové, Cirkus Bukowsky či jednu z hlavních postav ságy První republika.</p><p>Na filmovém plátně se objevil například ve filmech Tichá bolest (1990), Vratné lahve (2007) nebo Šarlatán (2020).</p><p>Jeho nepřeslechnutelný hlas je slyšet v řadě rozhlasových inscenací i televizních a filmových dabingů. Patří k nejvyhledávanějším interpretům audioknih.</p><p>V Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého byl hereckým kolegou Miroslava Macháčka.</p>