Kniha se zabývá procesem christianizace římského světa mezi čtvrtým a sedmým stoletím a zaměřuje se na roli, kterou v něm sehrály obrazy, nové materiály a náboženské rituály. Autoři sledují, jak se ve Středomoří prosazovala nová obrazová média - především skleněná mozaika, leštěný mramor a kompozice z drahých kamenů - a jak jejich schopnost odrážet světlo proměňovala podobu křesťanského umění i náboženské zkušenosti. Na příkladu dvou významných center pozdní antiky, Říma a Ravenny, kniha ukazuje, jak se obraz, světlo, architektura a liturgie spojovaly v působivé celky, které zapojovaly všechny lidské smysly. Podrobně se věnuje například Neonovu baptisteriu v Ravenně a křesťanskému iniciačnímu rituálu, stejně jako chrámovým prostorům, jejich výzdobě a významu, který v křesťanské imaginaci získávaly cenné materiály a "zářící obrazy". Kniha přináší pohled na christianizaci Římské říše z perspektivy vizuální a materiální kultury a ukazuje, jak mohly obrazy a rituály ovlivňovat lidské vnímání, utvářet náboženskou identitu a přispívat k zásadní proměně společnosti. Zároveň nabízí podnětné zamyšlení nad silou obrazů a médií, která zůstává aktuální i v dnešním světě.