V roce 1963 papež Jan XXIII. ve své encyklice Pacem in terris prohlásil, že veřejná role žen je pro církev znamením časů, z něhož se může a musí poučit. Jak se tato novost, kdy rozdíl mezi muži a ženami již není určován hierarchií pohlaví, projevuje v životě dnešní církve? A neměla by být zohledněna také v otázce možného přístupu žen k jáhenství? Odpověď na tuto otázku hledá autor ve 24 variacích, v nichž prověřuje starověké i soudobé argumenty, od Tertuliána, Augustina, Tomáše Akvinského přes II. vatikánský koncil až po aktuální vyjádření církevního magisteria a výsledky bádání teologů. Je ženské pohlaví opravdu nepřekonatelnou překážkou přístupu k ordinované službě, anebo je relevantní změnit pohled, přiznat ženám autoritu a s ní i větší podíl na životě a poslání církve? Autor si jako titul své knihy zvolil citát z Teologické sumy Tomáše Akvinského, a sice název článku ze Supplementa, q. 39, a. 1: Utrum sexus femineus impediat ordinis susceptionem.
